Bezobratlí živočichové jako bioindikátory pramenišť
Michal Bílý, Česká zemědělská univerzita v Praze
Prameniště, to není jen vyvěrající voda. Je to v pravém slova smyslu živý systém, který hostí řadu organismů. Mnohé z nich mají sice mikroskopické rozměry a bez zvětšovací optiky jsou pro nás neviditelné, ale jiné, větší, můžeme při bližší prohlídce dna prameniště spatřit. Jde především o bezobratlé vodní živočichy, kteří jsou nejnápadnější kategorií organismů, se kterými se můžeme v prameništi setkat.
Organismy žijící na povrchu dna nebo přímo v substrátu, které povrch dna tvoří (písek, bahno, tlející listí, mrtvé dřevo) odborně označujeme jako tzv. bentos. Makrozoobentosem pak nazýváme kategorii bentických bezobratlých živočichů pozorovatelných pouhým okem, zpravidla větších než 1 mm. V pramenných vývěrech, kde prostředí dna představuje významný díl celkového prostoru, může bentos reprezentovat hlavní biotickou složku.
Z hlediska funkce v ekosystému jsou bentičtí živočichové buď takzvanými konzumenty a / nebo destruenty, tedy organismy, které se živí buď organismy jinými nebo mrtvou organickou hmotou (detritem). Většina prameništních živočichů zastupuje skupiny vyskytující se i v jiných typech vod, především v potocích. Přesto v prameništích najdeme i druhy pro toto prostředí zcela typické, tzv. krenobionty. Ti jsou úzce vázáni na velkou stálost fyzikálních i chemických podmínek pramenišť a jsou díky tomu i vhodnými bioindikátory svědčícími o dlouhodobě neznečištěném stavu prameniště.
Prameniště domovem pro korýše i mlže
Jedním z nejhojnějších prameništních živočichů je blešivec potoční (Gammarus fossarum) ze skupiny korýšů. Má z boků zploštělé tělo, množství končetin a velmi rychle se pohybuje. Vyskytuje se často ve velmi vysokých počtech. Není zdaleka vázán po uze na prameniště, obývá i řadu potoků. Jeho hlavní potravou je rostlinná hmota napadaná do vody.
Jinými typickými živočichy pramenišť jsou ploštěnky. Zde je třeba jmenovat především ploštěnku horskou (Crenobia alpina). I když není vázána pouze na prameniště, je jejich typickým obyvatelem, a to i v nižších nadmořských výškách, než by odpovídalo jejímu druhovému jménu. Ač se to na první pohled zdá překvapivé, drobné a jemné ploštěnky jsou dravci, schopní pozřít i značně velkou kořist.
Téměř ve všech prameništích se můžeme setkat s drobnými mlži - „škebličkami“ často jen o málo většími než je špendlíková hlavička. Jsou to především hrachovky rodu Pisidium, živící se mikroskopickými částečkami organické hmoty.
V prameništích se setkáváme též s larvami hmyzu. Jsou to například pošvatky (Plecoptera), které jsou vázány na chladné prokysličené vody a některé jejich druhy obývají právě prameniště. Lze je dobře poznat podle dvou dlouhých tykadel a dvou podobně dlouhých štětů na konci zadečku. Prameništní druhy pošvatek jsou vesměs býložravé, nebo se živí detritem.
Známější skupinou hmyzu jsou chrostíci (Trichoptera). Jsou rozšířeni napříč všemi typy našich vod, najdeme mezi nimi ale i některé krenobionty. Larvy chrostíků (poněkud podobné housenkám motýlů) jsou známy svými přenosnými rourkovitými schránkami, které si zhotovují z nejrůznějšího materiálu jako je písek, kousky dřeva, nebo i lasturky měkkýšů. Zdaleka ne všechny čeledi chrostíků si tyto schránky staví. Bezschránkaté larvy se živí většinou dravě, kdežto druhy se schránkami jsou vesměs detritožravé.
Když porozumíme životním nárokům prameništních živočichů, můžeme díky těmto tvorům získat cenné informace o kvalitě vody i prostředí prameniště, a to nejen pro danou chvíli, ale i v dlouhodobém měřítku.
