Prameny ve starých mapách

autoři: Jan Hásek, Jiří Šmída, Daniel Vrbík

Prameny a studánky patří k životu lidí v krajině podhůří i hor. Tak jako hloubené studny bývaly zdrojem pitné a užitkové vody u domů v údolích, v horách jejich funkci nahrazují prameny. Ty v Jizerských, Lužických a Žitavských horách patří k charakteru krajiny a jejím hodnotám. Odborníci hovoří o tzv. geniu loci, duchu místa, který studují, aby ho mimo jiné využili k podpoře cestovního ruchu v regionu.

Je to tak dáno, že pociťujeme větší respekt k věcem a místům, o nichž tušíme či víme, že mají bohatou a významnou historii. Historický význam mohou tvořit i drobné příběhy lidí, kteří v daném místě žili. Přesně tak tomu je v případě pramenů, jejichž historický význam se kartografové zapojení do výzkumného týmu projektu Prameny spojují krajiny a státy rozhodli doložit s pomocí starých map.

Staré mapy Jizerských hor se objevují až od období novověku. Jedna z nejstarších je k vidění na zámku ve Frýdlantě. Vytvořil ji, tedy vlastně namaloval na plátno, v roce 1660 Samuel Globic z Bučína a zobrazuje Frýdlantský výběžek s majetky hrabat z Gallasu. A mezi nimi je i nenápadná kresba modré linky vytékající z kroužku s nedalekým křížem severozápadně od Lázní Libverda. Můžeme se domnívat, že toto je jedno z nejstarších vyobrazení pramenů v Jizerských horách na starých mapách (obr. 1). Jeho nevýhodou je veliká nepřesnost, díky které nedokážeme porovnat přesné místo pramene se současnou krajinou.

Mezi první mapy, které zobrazují prameny s přesnější identifikací, patří mapy stabilního katastru z 19. století. V zastavěných částech jsou prameny dobře vyznačené, ale v neobydlených oblastech jsou toky často kresleny pouhou vlnovkou, a tudíž nemůžeme určit počátek pramenů s potřebnou přesností.

Výzkum pramenů na starých mapách je obtížným úkolem. Mapy, ať již staré nebo ty soudobé, aktuální, totiž jen zřídkakdy obsahují přesné zákresy drobných vodních toků a vlastních pramenů. Lze říci, že objevit starou mapu se zakreslením pramenů či studánek je vzácností. Přesto se to kartografům pracujícím v projektu Prameny spojují krajiny a státy již několikrát povedlo. Nejstarší a dobře použitelné mapy pramenů existují pro okolí města Jablonec nad Nisou, Ještědský hřbet a pro město Liberec. Jsou jimi mapy z počátku 20. století a jsou všechny popsány v německém jazyce. Jména pramenů jsou přitom něčím, co kartografy zvlášť zajímá. Tzv. toponyma, neboli pomístní jména, jsou v příhraničí zajímavou informací dokládající zvýšený význam pramene pro obyvatele tehdejší krajiny. Ve spolupráci s jazykovědci studují kartografové a geografové proměny názvů pramenů. Často se stává i to, že název pramene byl do dnešních dnů úplně zapomenut a jen staré mapy jej mohou opět uvést v život.

Staré mapy a počítače

I při studiu starých map využívají kartografové ve spolupráci s geoinformatiky počítače. S využitým velkoformátových skenerů se mapy opatrně digitalizují a programy GIS (geografických informačních systémů) je umí opatřit zeměpisnými souřadnicemi (tzv. proces georeferencování). Staré mapy pak lze porovnávat s aktuálními topografickými mapami a hledat podobnosti i rozdíly v tehdejší a současné krajině. Při hledání pramenů zjištěných ze starých map využívají výzkumníci tablety s GPS navigací. Nejvíce vědce zajímají ty prameny, pro které naši předci v první polovině 20. století zjistili a zaznamenali jejich fyzikální a chemické vlastnosti. Ve chvíli, kdy se podaří pramen ze staré mapy najít v dnešní přírodě, lze stará měření porovnat s novými a zjistit, zda a jak se kvalita vody pramenu změnila.